Pojizeřím za sluncem (dogtrekking)

Pojizeřím za sluncem

Nabytý čerstvými dojmy a zážitky se vrhám do dalšího článku o našem „dogtrekkovém“ snaženíJ.  Jak již z názvu vyplývá, vydali jsme se na neoficiální dogtrekkovou akci pořádanou Beagle klubem a Klubem přátel chodského psa přímo do krajiny Jizerských hor a řeky Jizery!

Terezka nás v zápalu emocí přihlásila na trať dlouhou 25km v kategorii Beagle. Byli jsme již rozmazlení tratěmi 10-16 km natolik, že jsme si troufli na víc. Na stejnou trať pouze v kategorii open se přihlásila i Veronika Závodská se svým Atillou.

V pátek 7.10. jsme vyrazili rovnou ze školy pro psy a pro Verču. Cesta byla dlouhá 310 km a po opravdu vyčerpávajícím sezení ve školních lavicích jsme ihned nasedli do auta a pádili na druhou stranu ČR jen proto, abychom byly včas na startu. Jako tomu bylo i minule při závodech na Kleti i tentokrát jsme se musel stavit v McDonaldu a polknout nějakej ten jejich produkt, abych nejel s prázdným břichem! Cesta byla opravdu dlouhá a úmorná. Párkrát jsme odbočili špatně a jak již to v Severních Čechách bývá, neměli jsme vůbec ponětí , kde jsme. Naštěstí jsme v oblasti Jizerských hor jeli již za tmy, a proto jsme si nikdo nevšimli těch obrovských kopců a hřebenů, které jako rozený Jihočech znám pouze z pohlednic. Nakonec jsme zdárně dobloudili až do kempu, kde jsme si ve srandovně malinké chatičce rozložili pomyslnou základnu. Přejímka psů byla hlášena na 7:30 ráno. Vstávali jsme v sedm, když jsem za denního světla vylezl z chatky a všiml jsem si, že celý kemp je v obležení obrovských horských hřebenů. Nedokázal jsem zakrýt své zděšení a bylo mi jasné, že tuto trať opravdu nepoběžíme, ale bude třeba rozložit síly.

Po pohodové přejímce, kdy jsme si prohlédly spoustu Bíglů a Chodských psů jsme se šli připravit. Dostali jsme mapu s itinerářem. Na mapě nás opravdu překvapilo, že trasa nebyla značená, jak tomu bylo u všech předchozích „trekků“. Itinerář byl natolik dobře popsaný, že nebylo třeba nic do mapy zakreslovat. Start byl stanovený na 8:30 a startovalo se volnou formou v minutových intervalech.

Těsně před startem nám počasí dalo jasně najevo, že dnes nebude nic zadarmo. Na startu jsem si nemohl nevšimnout pána s kloboukem a Bíglem, kteří ihned po slovu „Start“ vypálili směrem do hor. Když se naplnil náš čas a my jsme mohli vyrazit, zdálo se, že se počasí umoudří a půjdeme krásnou podzimní krajinou. První kroky nás vedly do zdejšího městečka Vysoká nad Jizerou. Bez problémů jsme prošli tímto městečkem až pod obrovský kopec stoupající kamsi do lesů zahalených mlhou. Prvních pár stovek metrů v tomto kopci jakoby nám oznamovalo „vítejte v Jizerských horách“. První obrovský slejvák proměnil horskou cestu v potok a my jsme se drásali vzhůru v těsné blízkosti sjezdovky bahnem a kamením.

Cestou do tohoto kopce nás předběhla většina dalších účastníků. V tu chvíli mi bylo jasné, že ze závodu se pro nás stává boj o to, zda vůbec dojdeme do cíle. Pokračovali jsme dál do dalších horských vesniček z kopce dolů a zase do kopce a neustále nás někdo předbíhal. Během tratě se nám naskytly opravdu krásné pohledy na Jizerské hory zahalené v mlze.

Konečně jsme se drásali do kopce k horské chatě nazvané Hvězda, která je již v Krkonošském národním parku. Zde jsme si zalezli pod stříšku a měli jsme v nohách již 13 km. Terezka si doběhla oblepit paty náplastí na puchýře, aby tak zmírnila své utrpení a já jsem si v pohodě žvýkal sušenku a s Verčou jsme vtipkovali o naší nulové šanci na úspěch! Od této chaty jsme pokračovali do hlubokých lesů v opravdu prudkém dešti a větru! Naše trojice přestala komunikovat a bylo vidět, že se dostavují první známky únavy. Další osm kilometrů dlouhá část vedla po cyklostezce do kopce k rozcestí „Bosna“. Osobně pro mě byl tento úsek nejtěžším. Osm kilometrů jsme bez přestání stoupali do kopce. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby se nám tu nevystřídali čtyři roční období! Na úvodu tohoto stoupání pršelo tak silně, že jsem mohl ždímat kalhoty i bundu. Silný vítr moje oblečení profoukl a byla mi opravdu zimaJ. Po tomto dešti přišlo prudké mrholení, kdy malinké kapičky vody rozmetané ve vzduchu silným větrem píchaly jako jehličky! Už jsem si myslel, že nic horšího nás potkat nemůže, avšak Jizerky nám nehodlali dát nic zadarmo.  Po pár minutách se opět zvedl vítr a déšť s mrholením vystřídala sněhová nadílka! Když už jsme vyšplhali z toho prokletého lesa na rozcestí „Bosna“, tak vylezlo sluníčko a začalo krásně hřát! My i naši psi jsme byli opravdu velice zmatení z těchto rychlých změn počasí. Od Bosny jsme pokračovali dolů k řece Jizeře, která již byla pomyslným finišem! Cestou dolů jsme se navzájem povzbuzovali, že to zase není až tak špatný výkon, a že to zvládáme docela dobře. V tu chvíli se kdesi v kopcích ozval štěkot připomínající Bígla na lovu. S hrůzou jsem se otočil a zjistil jsem, že onen pán, který startoval první na trať dlouhou 40 km se teď vysokou rychlostí řítí přímo za námi a jeho Bígl na každém metru vyje jako by byl v tranzu!

Po jednom kilometru nás tento pán i s Bíglem předběhl a upaloval směrem do cíle. Všichni jsme si s vyraženým dechem uvědomili, kde je nyní náš výkon v porovnání s výkonem toho pánaJ.

Do cíle jsme dorazili opravdu zničení ze závěrečného klesání. Bylo nám jasné, že naše šance na umístění jsou mizivé. Zapsali nám výsledné časy a my jsme vyrazili do místní hospůdky na jídlo a na pivečko!

Příjemně jsme poseděli a popili. Za pár hodin pro nás došla pořadatelka, že se bude vyhlašovat kategorie vycházka (12 km) zatleskali jsme vítězům a šli jsme opět na pivo. Po půl hodině jsme se dočkali našeho vyhlášení. Všichni tři jsme v dobré náladě byli připraveni přijmout poslední místa cílové listiny.

První se vyhlašovala kategorie Open. Po dlouhém seznamu jmen, jsme si mysleli, že na Verču zapomněli. K našemu obrovskému překvapení se Verča umístila na krásném třetím místě a převzala krásný pohár s cenami.

Při vyhlašování míst v kategorii Bígl jsme se dozvěděli, že řada závodníků závod během trasy vzdala, ale i přes to jich jedenáct dokončilo. Opět následoval dlouhý výčet jmen a pozic až se dostalo na čtvrté místo, kdy zaznělo jméno Tereza Svobodová a Tifanny a na třetím místě já s Messiashem! V tu chvíli jsme měli obrovskou radost, že jsme opět podali výkon, který stačil alespoň na třetí a čtvrté místo. Tato trať byla opravdu velice technicky a fyzicky náročná. Nejnáročnější však byla po stránce psychické, kdy jsme si sáhli na dno v těch nejtěžších podmínkách, které nám počasí s horami mohlo nachystat.

Chtěl bych poděkovat organizátorům za opravdu nádhernou a náročnou trať a přátelskou atmosféru! Krásné a hlavně originální poháry ve tvaru Snoopyho (Snoopy je bíglJ) a taky Terezce a Verče za pohodový výlet J.

Honza